Jdi na obsah Jdi na menu
 


image002.jpg

 

***

Architekt Pavel Provazník se narodil 28. 8. 1947 ve Vyškově. První léta svého života strávil v Dačicích, kde jeho otec Ing. František Provazník vedl stavbu nemocnice a kde se narodil bratr Jan. Po tom, co úspěšně dokončil stavbu nemocnice, začal otec stavět Žďárské strojírny a slévárny a celá rodina putovala s ním do Žďáru nad Sázavou. Tam chodili (už tři) hoši na základní školu a užívali si drsnou ale krásnou Vysočinu, na kterou se Pavel rád vrací dodnes. 

Rodina se v roce 1961 přestěhovala do Brna, když tatínek přestoupil na Ředitelství pozemních staveb Brno. Pavel po základní škole absolvoval gymnázium tehdy nazývané Střední Všeobecně Vzdělávací Škola na Křenové ulici. Profesně se vzdělal na Vysokém učení technickém v Brně na fakultě architektury, kde v roce 1972 promoval a získal titul Ing.arch.  

To ho sice plně kvalifikovalo pro práci v oboru, ale jeho vnitřní potřeba výtvarného vidění světa působila na jeho rozhodnutí pokračovat v odborných studiích na AVU v Praze. Protože už měl ukončené vzdělání a mladší bratři ještě studovali, osamostatnil se a začal ve školním roce 1972-1973 učit v pozici asistenta na stavební fakultě pražské ČVÚT. Zároveň studoval na Akademii výtvarných umění v Praze od třetího ročníku do pátého v atelieru architektonické tvorby - školy profesora Františka Cubra. Ale využíval i další možnosti studia na AVU, jako byla třeba výuka večerního aktu. Studium na AVU zakončil v roce 1975 prací Územní a krajinářská úprava Zámku Žďáru nad Sázavou. Kromě titulu akademický architekt mu tato práce později přinesla i nabídku na funkci hlavního architekta Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy spojenou s bydlením na zámku (práce byla hlavní, bydlení byl jen bonus).  Pavel Provazník je však tvůrce a ne úředník a proto lákavou nabídku nepřijal.

Po tomto absolutoriu ho dohnali vojáci - další odklady vojenské služby již nebyly možné. Naštěstí si vojáka Pavla vyžádali do Vojenského projektového ústavu v Praze, kde se začínal projektovat Palác kultury (v roce 1995 přejmenovaný na Kongresové centrum Praha). Rozsáhlá neofunkcionalistická budova ležící na hraně Nuselského údolí moc k srdci Pražanům nepřirostla, přestože k jejím přednostem patří mj. jedinečný výhled přes Vltavu na panoráma Pražského hradu. Pro začínajícího architekta to byla velmi dobrá příležitost pro získání dalších profesních znalostí.  Práce byla velmi zajímavá a poučná ve skvělém týmu tvůrců.

 

Pavel Provazník se vrátil do Brna vybaven dostatečnou sumou vědomostí i praktických zkušeností a začal pracovat v brněnském Potravinoprojektu. Záhy vedl vlastní skupinu a zaměřil se především na rekonstrukce a dostavby pivovarů. Pracoval na zakázkách většinou od návrhu, přes všechny stupně projektové dokumentace, v nichž koordinoval spolupráci všech profesí až po autorský dozor při realizaci staveb a mnohé dořešil včetně interiéru. Občas se také stalo, že před odevzdáním hotového projektu tento odmítl předat, neboť ho napadlo lepší řešení. Jeho zaměstnavatel nebyl rád, ale investor si raději počkal na dokonalé řešení. Byl také velmi oblíbený jako tvůrce plakátů k různým jubileím svých kolegů.

Na svojí alma mater nezapomněl a v letech 1982 -1992 na VUT Brno učil jako externí asistent na katedře průmyslových staveb.

Pavel si později v podkroví částečně funkcionalistického domu s výraznými nautickými prvky vybudoval atelier. Dům s malometrážními byty v Brně - Králově Poli před válkou nechal postavit dědeček František Kameníček se svou švagrovou. Ještě než se stačili nastěhovat, zabrali dům na kopci nad Brnem Němci a udělali si v něm pozorovatelnu a kulometné hnízdo a také proto byl v závěru války poškozen. Hned po válce nechal otec František dům opravit, ale obydleli ho komunisté svými dělnickými funkcionáři. V roce 1976 se konečně podařilo složitými a náročnými směnami byty uvolnit a po zakoupení druhé poloviny a rekonstrukci rodina mohla začít dům užívat.

Ani mladší bratři Jan a Petr se profesně nevzdálili stavařské tradici, Honza je stavební geolog a Petr statik.

V roce 1992 zakládá Pavel Provazník spolu s manželkou Ing. Evou Provazníkovou Atelier Provazník a pokračuje v projekci pivovarů a dalších průmyslových staveb, veřejných budov a věnuje se i rodinnému bydlení. Samostatné začátky byly velmi zajímavé leč hektické, neboť se při práci museli učit např. účetnictví, povinné platby zdravotního a sociálního systému a podobné věci, které za ně ve státním podniku dělalo několik lidí. Také vznikly profesní komory, které zavedly autorizační zkoušky opravňující k vydávání oficielní dokumentace. Zpočátku měli pronajatou kancelář ve městě, ale stejně pracovali většinou doma – Pavel měl pracovnu v obývacím pokoji už za socialismu a Eva si dala rýsovací stůl do ložnice. To ale nebylo šťastné řešení, protože byli stále v práci. Proto si na půdě vybudovali menší leč velmi účelně vybavený atelier, v němž si Pavel pořídil krásný veliký stůl a Eva přešla na počítač. Když SAB získal České pivo, omezil investice na rozvoj a také měl jinou představu o velikosti projekční kanceláře, která pro něj může pracovat, zakázek na úpravu jeho pivovarů ubylo. Stále ještě tu však zůstalo dost českých pivovarů, jejichž majitelé chtějí odborníky znalé místních souvislostí, lidé chtějí bydlet lépe a také obce chtějí být krásnější.

 

Tvorbu architekta Pavla Provazníka se pokusím alespoň z části zdokumentovat v jednotlivých rubrikách. Pokud budete hledat recept na to, jak stihnout obdobné množství práce, tak je jednoduchý. Nemít televizi.

Stránky budu postupně doplňovat, tak jak se mně bude dařit digitalizovat návrhy a realizace staveb. Jistě uznáte, že představovat architekturu jen popisem moc nejde. Specifický problém tvoří paspartované a zasklené akvarely. Šťastní majitelé nejsou nadšení představou, že bych akvarely vyňal z rámu a skenoval. S fotoaparátem se mi moc nedaří a tak musíte prominout, že některé ukázky budou mít bludičku od blesku. Věřím, že se zlepším a fotografie postupně vyměním.

Slávek Matějka

 

Moc svůj slib neplním. Pavel Provazník stále projektuje a nemá čas předávat mi podklady pro doplnění stránek. To čeká na jeho manželku Evu.

Evo, brzké uzdravení, ať můžeme na stránky přidat zase něco nového z atelieru "Provazník".

Zdraví Slávek.

 

 

PF 2021

28. 12. 2020

 

Svatá Anna

22. 2. 2015

Věžička Svaté Anny, tempera na lepence, 1967

 

Atelier Provazník

1. 7. 2011

 
Celý příspěvek | Rubrika: Jak šel život, rostly stavby | Komentářů: 2

Nezávislá projekce

1. 7. 2011

 
Celý příspěvek | Rubrika: Jak šel život, rostly stavby | Komentářů: 0

Potravinoprojekt Brno

1. 7. 2011

 
Celý příspěvek | Rubrika: Jak šel život, rostly stavby | Komentářů: 0

za Studií

1. 7. 2011

 
Celý příspěvek | Rubrika: Jak šel život, rostly stavby | Komentářů: 0